Možná někteří ze čtenářů zaregistrovali článek, který o mně dneska vyšel v Nedělním Aha!.. případně můžu poslat oskenovanou kopii :) V téhle souvislosti mě napadlo, že by asi nebylo úplně od věci nejen pro ty, kteří zavítají na moje webovky právě na základě zmíněného článku v novinách, tak trochu rozvést to, co bylo otištěno. Je samozřejmě logické, že do článku se vměstná jenom určitá část (většinou malá část) toho, co si redaktor při rozhovoru nahraje na diktafon. Jinak, ty nadpisy a použitá slova typu „šprt, rychlostudent“ apod. nemůžu říct, že by nějak nadchly, ale tak na druhou stranu to beru s nadhledem a s vědomím toho, že u novin (a nakonec je jedno, jestli u bulvárních nebo tzv. seriózních) jde přirozeně o to zaujmout titulkem.. doufám, že to tak berou i čtenáři.. takže v pohodě..

Mluvil jsem například o tom, že ač určitý studijní potenciál bylo patrně možné u mě rozpoznat už ve školkovém věku, a to v tom smyslu, že jsem se vlastně sám naučil číst, psát a počítat, na základní škole nic moc nenasvědčovalo tomu, že bych měl být nějak mimořádně studijně úspěšný.. v podstatě celé dětství jsem hrával fotbal, takže to u mě většinou probíhalo tak, že jsem šel ráno do školy, ze školy na trénink a potom už se mi nechtělo se do školy nějak dlouze připravovat, tudíž bylo u mě úspěchem, když jsem alespoň vypracoval domácí úkoly. I tak mi tahleta studijní aktivita nebo spíše neaktivita zpravidla stačila na vyznamenání. S tím samouctvím (v té době to byl vlastní zvýšený zájem o věci kolem, nikoliv přehnaná ambicióznost rodičů, abych už něco uměl, když půjdu do první třídy, jak je to nezřídka u některých rodičů k vidění) v raných letech byly spojené i určité problémy, třeba ve článku zmíněný nesprávný úchop propisky a je pravda, že tužku držím blbě dodneška :) .. ale žádné trauma z toho nemám, dokonce s paní učitelkou z první třídy jsem i teď v kontaktu a rád na ni vzpomínám.

V článku se píše také o brigádách a podobně, přičemž jsou tam uvedeny některé příklady toho, co jsem brigádně dělal jako práce na leasingu, výzkumy veřejného mínění nebo letáky.. určitě se za své první brigády nestydím, naopak, ale myslím že každému je jasné, že rozdáváním letáků se určitě například na MBA studium nevydělá :))) takže jenom doplním další pracovní zkušenosti (většinou krátkodobé) – specialista zpracování informací v marketingu, administrativní pracovník na ministerstvu, učitel střední školy, finanční analytik, různé doučování.. vzhledem k tomu, že jsem si snažil přivydělávat zhruba tak už od těch 17 let, tak je seznam poměrně pestrý.. že se nebojím žádné práce, to je super, že zaznělo.. kdo mě zná osobně, tak potvrdí, že v zimě se nestydím vzít do ruky koště a hrablo a odklidit sníh před vchodem do domu (někteří sousedi se naproti tomu koštěte evidentně štítí) nebo třeba na chatě rodičů odhrabat seno či natřít plot.. ale případní zájemci, kteří by mě chtěli zaměstnat v kuchyni na mytí nádobí, ať prosím nepíšou, to byla přece jenom trochu nadsázka.. V každém případě nesnáším lidi, kteří se nad někoho povyšují jenom kvůli tomu, že vystudovali tu či onu školu (tohle fakt nedělám) stejně tak nesnáším žebříčky prestižních a neprestižních povolání.. nemám rád ani falešné elitářství.. tyhle lidi a tohle snobství mám u prdele..

Pokud jde o vysněné povolání, opravdu mě to táhne ke vzdělání, už z toho důvodu že školní prostředí znám důvěrně a možná jsem už i malinko porozuměl tomu, o co hlavně ve vzdělávání jde (to by bylo na samostatný blog), nicméně si dovedu představit i práci v jiných oborech (marketing, mezinárodní obchod, finance, průmysl a řada dalších). Pro mě je důležité spíše to, aby v mé vysněné práci rozhodovaly schopnosti a dovednosti a ne to, jak komu kdo leze do prdele nebo leští kliky, což s ohledem na českou realitu není až tak skromné přání. Pak jsem také zmínil, že v každém případě bych chtěl zůstat v České republice. Přestože rád cestuju a třeba pracovní i jiné stáže si myslím, že jsou pro člověka velmi obohacující, tak si nedovedu představit, že bych žil dlouhé roky v zahraničí. Jsem hrdý na to, že jsem Čech a mám pocit, že po období velkých ideálů a nadšení před více než dvaceti lety bohužel teď v naší společnosti převládá pesimismus, částečně zcela oprávněný, plynoucí z toho že řada věcí se zde vzala za špatný konec.. tudíž teď více než kdy jindy je potřeba, aby talentovaní lidi neodcházeli do Německa, USA a podobně, ale aby se realizovali tady..

Taky bych nerad, aby vyznělo, že snad moji rodiče nejsou na mě hrdí nebo že jim jsou moje studijní úspěchy jedno.. tak to určitě není.. ostatně, všechno co dělám tak se snažím dělat tak abych za a) mohl sám sobě kouknout před zrcadlem do očí, za b) aby se za mě rodiče nemuseli stydět.. v rozhovoru jsem jenom říkal, že to berou normálně.. ono když někdy vidím některé rodiče, jak si nekriticky myslí a přímo či nepřímo zdůrazňují, že jejich dítě je to nejchytřejší, nejhezčí a nejšikovnější, tak na jednu stranu je to přirozené a lidsky pochopitelné, na druhou stranu směšné.. ale tak jasně, že naši na mě pyšní jsou.

A co bych dodal na závěr? Asi to, že přestože se teď často mluví o tom, jak je ta úroveň škol špatná, jak jsou špatní žáci, že i mnohdy učitelé nestojí za nic, tak že to není až tak hrozné.. jasně, školství před sebou táhne celou řadu neřešených či diletantsky a nekoncepčně řešených problémů (financování vysokých škol, vzdělávací soustava a některé slepé uličky v ní, věkový průměr pedagogů, postavení učitelů ve společnosti,…), ale já za tu dobu na různých školách potkal hodně výborných učitelů, kteří svoji práci nebrali jenom jako job, ale i jako své poslání a seberealizaci.. stejně tak se i v dnešní době najdou studenti, kteří se chtějí něco dozvědět, kteří se nesnaží podvádět a kteří chápou, že vzdělání má i jiný rozměr a přínos /získání nadhledu, větší vnitřní názorová svoboda, menší tendence k manipulovatelnosti, větší pokora tím jak člověk zjišťuje co všechno ještě neumí a nezná,…/ než jen vidinu vyššího výdělku v budoucnu.. a na těchto lidech je třeba stavět, jak se říká „zdola“. Taky by bylo fajn, kdyby se v budoucnu nestalo vzdělání privilegiem jako za feudalismu a aby studovali opravdu ti, kteří studovat chtějí a mají na to (myslím mentálně) a ne jenom ti, kteří mají bohaté rodiče..

To, že mezi námi společně žijí na jedné straně šmejdi a na straně druhé hvězdy, asi není ničím překvapivým.. pojďme si nejprve uvést příklad šmejdů a posléze příklad hvězd, abychom končili pozitivně.. věřím, že většina lidí zaregistrovala chvályhodné aktivity spojené s uvedením nového filmu Silvie Dymákové s příznačným názvem Šmejdi, který dokumentaristicky zachycuje praktiky prodejců na předváděcích akcích.. následně vznikla petice proti šmejdům - www.peticeprotismejdum.cz, která má za cíl změnu legislativy tak, aby v budoucnu nemohlo docházet k tomu, co se na předváděčkách dosud běžně dělo.. myslím, že dokument zcela jistě stojí za vidění a za pozornost.. ono co si budeme povídat, o tomto problému se ví již delší dobu, ale zatím to zákonodárce, dozorové orgány (pár směšných pokut fakt nepočítám) a jiné zodpovědné příliš nevzrušovalo, takže je super, že tenhle odstrašující film konečně rozvířil celospolečenskou diskusi nad tématem šikany, manipulace a zneužívání starých lidí při prodejních akcích, kdy šmejdi prodávají šmejdy..

Téma má i celospolečenský přesah, a to z několika pohledů.. za a) proč povětšinou starší lidé na ty akce jezdí? protože jim chybí sociální kontakt, jejich upracované děti na ně nemají čas a společnost na ně pohlíží jako na parazity, potřebují si s někým promluvit, za b) je to důkaz toho, že i na pohled seriózně vyhlížející člověk v kravatě, nažehlené košili a saku může být totální hajzl, což zároveň nabízí i poučení pro starší lidi, z nichž někteří mají tendenci posuzovat podle vzhledu (mnohdy je podle nich například mladík či slečna s dredy nebo piercingem kriminálník, apod.), za c) hodně to vypovídá o naší společnosti, že takové svinstvo páchané na starých lidech se tak dlouho tolerovalo.. i když příznivci Margaret Thatcher si určitě říkají, jaký jsem idiot, protože přece podle ní žádná společnost neexistuje, jsou jenom muži, ženy a děti, ale téma Thatcher a její mediální nekritická adorace a glorifikace v kontrastu reality 80. let ve Velké Británii (prudké zvýšení nezaměstnanosti, demontáž sociálních prvků v britské hospodářské politice, sociální nepokoje a protesty, její role při válce o Falklandy,...) je tématem na samostatný blog. 

A abychom to vyvážili něčím pozitivním, přejdeme od šmejdů k hvězdám. Ono je totiž podle mě vždycky příjemnější vidět kladně-inspirativní hrdiny, kteří nikoho neokrádají, nikým nepohrdají, ale naopak něco umí a umí to hodně dobře, tudíž velmi rád šířím pozvánku na festival rekordů a kuriozit, jenž se jako každý rok koná druhý červnový víkend, a to kde jinde než ve městě rekordů, tedy Pelhřimově.. Vysoké vstupné v tomto případě určitě nebude pro nikoho překážkou, neboť vstup je zdarma a program je natolik pestrý, že si z něj každý jistě vybere to své.. jinak, s menším předstihem přeji všechno nejlepší k svátku všem Jirkům (s výjimkou šmejdů-Jirků samozřejmě), je jich mezi námi jak nasráno (prý nejčastější jméno podle ČSÚ, i když už nějakou dobu značně na ústupu ze slávy) :D 

Dnes nebudu psát o tom, co se mi nelíbí, co by se mělo změnit, v čem jsme zaspali dobu nebo co mě nepříjemně překvapilo.. samozřejmě vše tohle je třeba pojmenovávat, protože to je první krok, nebo lépe řečeno malý krůček k tomu, aby se věci daly do pohybu, nicméně já jsem přesvědčen o tom, že mnohdy je lepší naopak zaměřit se na pozitivní příklady a na to, co člověka překvapilo příjemně.. nevím, jak ostatní, ale dřív jsem si myslel, že čím je člověk starší, tím méně věcí ho překvapí (ať už v tom dobrém nebo špatném slova smyslu).. ale asi tomu tak není, protože mě pořád něco překvapuje.. tak jako mám prý já zvláštní schopnost neustále překvapovat ostatní.. a co mě příjemně překvapilo v poslední době?

Nikdy bych nevěřil, že tady na svém blogu napíši něco pozitivního o jednom diskontním řetězci, který bych řekl že se úplně nejlepší pověsti netěší.. no reklamu dělat nebudu, to po mně nikdo nemůže chtít, abych porušil jednu ze zásad webu, ale když si dosadíte do teček zbývající písmenka, tak to bude asi jasné - L**l :) .. už do jedné studie jsem psal, že kultura prodeje v České republice a například v Německu je nesrovnatelná – co se týče chování personálu, komunikace, kvality potravin (co si budeme povídat, zkuste si koupit jogurt té samé firmy v tom samém řetězci u nás a na západ od nás a i když to říkám nerad, tak prostě i ten blbej jogurt chutná jinak).. ať už je to s kvalitou potravin a kulturou prodeje jakkoliv, o víkendu jsem byl tak trochu nucen zavítat do L***u ve Strakonicích, který má nejlepší polohu při cestě na chatu.. přiznám se, že mám docela odpor chodit do těchto obchodů.. jako vždy, máme nakoupených pár věcí ve vozíku, jako vždy čekáme u pokladny, jako vždy jedou dvě pokladny, jako vždy u každé z nich se tvoří fronta lidí.. vybíráme si vzdálenější pokladnu.. když se blížíme k pokladně, všimnu si, že dneska je za pokladnou na pohled sympatická a hezká mladá slečna.. no nic.. za další chvilku si všimnu, že pokladní skládá něco do tašek.. "aha, ta je ochotná", řeknu si, když vidím, že pomáhá (určitě je to nad rámec jejích povinností) starší paní s nákupem do tašek.. vidím taky, že se usmívá a když paní odchází, podívá se na ni a slušně se s ní rozloučí.. v českých supermarketech věc nevídaná.. no nic, vyskládám zboží na pás, mladá pokladní se podívá na zákazníka (jako na mě), mile se usměje, slušně pozdraví a opatrně podává zboží na odkládací pultík (v L***u extrémně malý).. předtím jsem asi 10 minut v obchodu hledal baterky, pak jsem to vzdal, protože to nebylo až tak urgentní, ale tak si říkám, že bych se pokladní mohl zeptat, kam je ukryli, abych příště už tak netápal.. slečna pokladní chvilku přemýšlí a pak říká: „baterky by měly být támhle za rohem, klidně si pro ně zajděte“.. odpovím „to je v pohodě, nechci zbytečně zdržovat, to já jenom pro příště, abych tady nevypadal tak ztraceně“.. pak už jsem ale skoro v šoku, když mi řekne „ne, vůbec nezdržujete, já vám pro ně zajdu“.. a za chvilku se vrátí s baterkami typu A, AA a AAA.. a s úsměvem (přirozeným úsměvem, ne úsměvem profesionálně strojeným, tzv. americkým) říká „a které jste potřeboval?“ .. říkám „tyhle monočlánky prosím“.. možná jsem byl z takového přístupu tak opařený, že jsem asi ani neodpověděl na popřání hezkého dne.. takže určitě to nebyla namyšlenost, ale šok.. je hrozně osvěžující vidět někoho, kdo i v práci, kterou by mnozí naši asociální spoluobčané označili jako podřadnou, na vás nehází kyselé ksichty, případně neodpoví na pozdrav (v českých obchodech zcela standardní praxe), ale naopak vám zlepší náladu.. je otázka, jestli to kromě zákazníků někdo ocení.. například co já vím, tak na úřadech jsou úředníci hodnoceni převážně podle toho, kolik obslouží klientů.. že je to mnohdy na úkor toho, že když se jich člověk-občan, který na jejich platy přispívá ze svých daní, na něco zeptá, tak pouze odseknou nebo vám naznačí, že je otravujete, to už jaksi tihleti, co vymýšlejí tyhle geniální systémy hodnocení, neřeší.. prostě čísla, čísla, čísla a že se někdo chová k lidem jako k otravným mouchám, to už mnohdy pozornosti unikne.. hlavně že máme novou prosklenou budovou, sofistikovaný informační systém (na registrech vozidel, úřadech práce a v podstatě všude by mohli vyprávět), debilní plastové kartičky na všechno, lístečkový systém a můžeme říkat, že ´obslužnost se zvýšila o 12,5 %´ .. tak nějak mi to připomíná období minulé – „splnili jsme plán na 120 %... ne, na 135 %.. ne, na 148 %.. jsme všichni úderníci“ .. je zajímavé, že už jsem v životě viděl tolik splněných plánů na sto či více procent, kdy ale zároveň všechno bylo v podstatě k ničemu :D

Taky bych nikdy nevěřil, že tady napíši něco pozitivního o policistovi.. nicméně můj respekt míří k Tomáši Rotbauerovi, který dostal medaili od Klause, kterému ji poslal zpátky s tím, že jeho amnestie je projevem neúcty vůči práci policistů (kteří vynakládají úsili k zajištění bezpečnosti všech a také k dopadení zločinců, které potom Klaus pustil a samozřejmě řada z nich na svobodě se vrátila ke své činnosti, za kterou byli zavřeni) a v podstatě plivnutím do tváře všech slušných lidí v ČR, hlavně tedy poškozeným trestných činů, kdy na tyto zločince je teď z právního hlediska pohlíženo jako na nevinné.. necituji, ale takhle jsem jeho motiv pochopil.. a já s tím stoprocentně souhlasím a dodávám, že je super, že i mezi policisty se najde někdo, kdo má svůj názor, který se nestydí veřejně říct, ačkoliv lze očekávat že z toho třeba může mít problémy a že se najdou i tací „inteligenti“ kteří budou kecat o tom že je to laciné gesto, apod.. ale na ty se samozřejmě může vykašlat.

A asi bych ani nevěřil, že tady napíši něco pochvalného o fotbalové Spartě.. po dlouhých letech, kdy se na její hru nedalo dívat a naproti tomu arogance některých hráčů a představitelů klubu dosahovala nadpozemských výšin se najednou situace zázračně otočila a ač nejsem fanoušek Sparty, tak musím uznat, že v současné době má její hra parametry moderního, koukatelného, ofenzivního a kreativního fotbalu, kdy se člověk těší na další její zápas, přičemž například z vyjádření trenéra (ale nejen trenéra Lavičky) je cítit zdravé sebevědomí a přitom zároveň pokora, skromnost a inteligence.. tak by to mělo vypadat.

A co by mě ještě mohlo překvapit dalšího…? třeba slušný a milý revizor v pražské MHD, který si troufne zkontrolovat i někoho o hlavu většího než je on sám.. nebo krásná traktoristka.. vládní návrh zákona, který nebude asociální… Staroměstské náměstí bez holubů a hoven… doktor, který se nebude chovat nadřazeně… manažer, který vnímá své podřízené jako partnery a ne jako čísla či výrobní prostředky… manuálně pracující člověk uznávající i práci duševní.. intelektuál, co uznává a nepohrdá prací uklízečky nebo svářeče.. anebo Matěj měsíc bez alkoholu :) .. no nechám se překvapit! 

V poslední době mě toho zaujalo docela hodně, jedním z témat o kterém se v současnosti nejvíce mluví jsou personální změny v ústavu pro studium totalitních režimů. Já už jsem tady opakovaně slíbil, že o politice už psát nebudu.. a zase jsem začal, ale vezmu to stručně.. spíš jsem chtěl jenom poukázat na pár paradoxů. Předem je třeba zmínit, že takovýchto různých teoretických pracovišť, které se zabývají nějakými historickými událostmi, sociologickými studiemi či mnohými jinými otázkami je fakt nepřeberné množství – ústav pro soudobé dějiny, historický ústav akademie věd, vojenský historický ústav a hafo dalších.. vsadil bych se, že drtivá většina lidí o nich ani neví.. jak ale přijde řeč na ústav pro studium totalitních režimů, vzplanutí vášní je zaručeno.. co si budeme povídat, ÚSTR se stal jakousi politickou hračkou a nástrojem hry na antikomunistickou strunu.

´Hezký´ paradox je také to, že jedním z nejčastějších hráčů na antikomunistickou strunu je premiér Nečas.. ten Nečas, který byl za komárů svazákem :) .. a dneska straší znovu-nástupem komunismu.. i když na druhou stranu jaký paradox:.? já mám spíš pocit, že by paradoxem bylo, kdyby na antikomunistickou kartu hrál někdo, kdo v KSČ před rokem 89 nebyl.. Paradoxem je také to, že 23 let po pádu komunismu vyvolává personální obsazení tohoto pracoviště (které má opravdu spíš jen symbolický než jakkoliv praktický význam) takovou hysterii v kontextu toho, že v první porevoluční vládě se stal ministrem vnitra Richard Sacher, který byl politicky činný i v období normalizace a který si v klidu nechal na ministerstvu „první demokratické vlády“ i generála Alojze Lorence, posledního šéfa StB.. tenkrát pokud chtěli zničit nějaké materiály (které mohli mít nějakou cenu pro objasnění zločinů komunismu), no tak to samozřejmě udělali.. z tohoto pohledu je úplně směšné něco v roce 2013 řešit, zkoumat, bádat, pátrat a vykládat.

Osobně moc nechápu, k čemu takový ústav je. V ČR je řada mnohem aktuálnějších problémů, které je třeba řešit (nezaměstnanost, ekonomická krize, minimální důvěra ve stát, zdravotnictví, rozložená justice, nálada ve společnosti,…). To, že se za komunistů děly zvěrstva, každý soudný člověk ví – politické procesy, nesvoboda, stupidity typu spartakiáda, apod.  Ale potřebujeme na to speciální ústav?.. Lidi opravdu nezajímají nějaké teoretické studie o tom, co bylo v 70. a 80. letech.. to jim práci nenajde, to za ně nezaplatí poplatek u doktora, to jim nepomůže domoci se spravedlnosti u soudu. A hlavně, žádné satisfakce se už nikomu stejně nedostane. Minulost vrátit nejde, naproti tomu současnost a budoucnost ovlivnit můžeme. Tak co třeba konečně přestat zavírat oči nad problémy a oběťmi současného režimu, namátkou: statisíce rezignovaných lidí bez práce, na které část asociálních spoluobčanů hledí jako na příživníky.. nebo v chřipkové sezóně plné autobusy kašlajících lidí, kteří i v tomto stavu musejí do práce, protože se bojí že by o ni přišli.. nebo bezdomovci v ulicích, od kterých většina lidí odvrátí zrak.. nebo začínající sociologický fenomén, o kterém se asi nesmí mluvit, a sice rostoucí počet lidí normálně pracujících, kvalifikovaných, slušných ale majících problém uživit sebe a svou rodinu.. nebo že pro stále více rodin je finančně nedosažitelné například poslat školní dítě na lyžařský výcvik (kdo si myslí že si to Matěj vymyslel, nechť se zeptá nějakého učitele tělocviku z regionu mimo Prahu, kolik dětí jezdilo na lyžák před dvaceti, deseti lety a teď).. Takže v kontextu výše uvedeného jsou současné ´spory´ o obsazení nějakého takového ústavu úplně směšné a bezvýznamné.

Taky mě pobavilo, jak se do Lubomíra Zaorálka opřel kardinál Duka.. jenom proto, že si pan Zaorálek /mimochodem jeden z mála politiků, který když ve Sněmovně mluví, tak to má hlavu a patu/dovolil říct, že se jedná o odpolitizování ústavu a snahu odvrátit pozornost od mnohem důležitějších problémů (to odvedení pozornosti je zcela zřejmou a hojně používanou taktikou). Já jsem myslel, že od představitelů církve teď bude nějaký čas klid, když v době, kdy nejsou peníze na nic (dokonce i na nemocné děti se musejí pořádat sbírky v ulicích a v televizi) a všichni jsou vyzýváni k šetření, ony dostaly dárek v řádu desítek miliard, po kterém se vůbec nestyděly skočit (až na jednu méně známou církev, abych byl spravedlivý).  Když jsem pana kardinála viděl, tak mě hned napadl výrok o kázání vody a pití vína.. proč? tak se na něj podívejte – já teda nevím, věřící nejsem a jsem na to hrdý, ale není náhodou obžerství jedním z hříchů? 

Včera jsem měl tu čest aktivně se zúčastnit Dne rekordů a kuriozit pořádané známou pelhřimovskou agenturou Dobrý den. Akce se konala na Staroměstském náměstí v rámci zdejšího velikonočního programu. Přiznám se, že mě trochu překvapilo, když mě jeden ze zástupců agentury kontaktoval, jestli bychom předání certifikátu k nově vytvořenému rekordu týkajícího se počtu vystudovaných škol (nikdo dle záznamů agentury v ČR nevystudoval během deseti let více než 6 VŠ) nespojili s křtem nové kapitoly Školy a vzdělávání v České knize rekordů, jíž agentura Dobrý den také vydává.

Nejsem zrovna z těch, kteří by se nějak vyžívali ve veřejných vystoupeních, ale říkal jsem si, že když je to pro tuhle agenturu tak samozřejmě nebudu dělat fóry a rád se zúčastním. Kromě mého nevelikonočního příspěvku mohli návštěvníci programu zhlédnout například nejmenší vejce, největší vejce, největší pomlázku, závod králíčků, zasoutěžit si o Knihu rekordů a mnoho dalšího. Co teda opravdu nevyšlo, bylo počasí, celý den bylo mírně pod nulou, občas i lehce sněžilo a ani na odpolední program (akce byla od 15 do 18 hodin) se to bohužel moc nevylepšilo.. program k "svátkům jara" se tak konal za vyloženě zimního počasí.. protože jsem věčně zmrzlej, tak jsem si pro jistotu vzal dvoje ponožky, šálu a dvě mikiny, abych se tam neklepal kosou :) .. škoda no, ale počasí neporučíme, to si vždycky bude dělat co chce.

Jinak si moc cením zápisu do databanky české knihy rekordů, stejně jako certifikátu a originálního výtisku knihy se zápisem mého počinu. Třeba to pro někoho poslouží jako inspirace, že vzdělávat se není nic, za co by se člověk měl stydět a že i na pohled vyloženě nestudijní typ může takhle překvapit.. ale o tom jsem původně ani moc psát nechtěl.. spíš mě tak napadlo, když jsem si prolistoval (mimochodem krásně udělanou) knihu rekordů, že to s náma (jako s Čechama) není až zas tak špatné.. přijde mi že v současné době převládá obecně ve společnosti takový všudypřítomný pesimismus, skepse, jakoby pocit odcizení, možná až nihilismus (částečně samozřejmě oprávněně - "musíte šetřit", "všichni jste příživníci", "krize,krize,krize"), jak s oblibou říkám v dnešní době číst noviny to je o depresi. Když si ale člověk zalistuje v té knize rekordů, tak ho ale naopak zaplaví výrazný optimismus a tak trochu i hrdost, že je Česká republika schopná vygenerovat takové množství šikovných lidí opravdu hodně rozličných oborů lidské činnosti.

U některých rekordů, kterým říkám sebedestruktivní - např. ohýbání mincí v zubech, cpaní se jídlem - se člověk spíše oklepe, ale tak proč ne, lidé jsou ve vymýšlení různých rekordů a nápadů značně originální, vynalézaví a osobití. Agentuře Dobrý den tak patří velké uznání, že už tak dlouhou dobu zprostředkovává i ostatním lidem krásné výkony, úžasné příběhy a mnohdy také příklady velké píle a poctivé práce jak známých, tak i většinou mediálně neznámých lidí. A právě třeba poctivá práce, pokora a vůle hodná následování jsou hodnoty, které jsou třeba někým podceňované, nicméně by nebylo od věci se k nim vrátit a znovu na nich začít stavět.

Na závěr bych určitě doporučil udělat si výlet do Pelhřimova, které je známo jako "město rekordů". Vždy v červnu se tam koná festival rekordů, každý den je otevřeno také muzeum rekordů a kuriozit (taky tam musím někdy zajet, byl jsem tam jednou a to už je min. 10 let zpátky). Pelhřimov je unikátní tím, že pravděpodobně žádné město není tak svázáno s fenoménem rekordů tak jako toto příjemné, rozlohou nevelké město.  Kromě toho lze zde navštívit třeba i muzeum strašidel nebo je možno se pokochat pohledem na malebné a magické náměstí tohoto cca 16tisícového městečka na české straně Vysočiny, kterou mám osobně rád (mám bohaté vzpomínky např. na Ledeč n/S, Chotěboř apod.)