Náročnost studia je dána tím, jak je člověk náročný k sobě
26.04.2014 14:20... to je titulek nejnovějšího rozhovoru se mnou, který je k přečtení na známém webu finance.cz. Co tím chtěl zase ´básník´říci? Na první pohled, tedy poslech to i mně zní poněkud divně. Ale ono to tak opravdu je... tedy alespoň podle mé zkušenosti. Pokud se bavíme o školství, tak co si budeme povídat, až na výjimky se dá tou školou (a je fakt úplně jedno, jestli je soukromá, veřejná, státní, nebo církevní) nějakým způsobem prolézt, protlouct, doklopýtat k cíli.. ač to může znít lehce paradoxně, asi nebude náhodou, že škola se zdá většinou jednodušší těm, kteří téměř každou zkoušku dělají natřikrát (... a učitelé jim pak většinou do indexu ten zápis dají, protože už je nebaví se s nimi donekonečna otravovat) než těm, kteří si z ní chtějí odnést něco víc a jsou třeba ochotni se i nad něčím zamyslet.
Stejné jako se studiem je to i s prací. S oblibou říkám, že "každá práce je těžká, pokud se vykonává poctivě a s nejlepším vědomím a svědomím", což je tvrzení mírně klišovité, nicméně ověřené. Proto moc neuznávám takové ty úvahy o tom, která práce je těžší, která lehčí, dělení práce na kvalifikovanou a nekvalifikovanou a věčné (mnohdy také úsměvné) přestřelky mezi manuálně a duševně pracujícími, mezi humanitně a technicky vzdělanými a podobně. Vždycky je to opravdu o tom, zda člověk je ochotný a schopný na sobě pracovat, zda o sobě a své práci /studiu/ přemýšlí, zda zná slova "sebereflexe" a "zpětná vazba" jen ze slovníku či zda z nich reálně dokáže něco vytěžit, atd. Když bych dal příklad, tak třeba praktickému lékaři, který na všechno hned předepíše antibiotika, se jeho práce také musí zdát strašně jednoduchá a rutinní, zatímco jinému, který se ke každému problému snaží přistupovat individuálně a komplexně s cílem opravdu pomoci, tak tam už je to o poznání těžší. Nebo u učitelů: bábě (nikoho nejmenuji, i když by se mi chtělo :), která si před 40 lety udělala poznámky a vždycky je studentům znuděně při hodině přečte se asi taky práce učitele nemůže zdát moc náročná, zatímco učitel, který opravdu poctivě přemýšlí nad tím, jak udělat hodinu pro studenty zajímavou, aby ale zároveň neutrpěla kvalita výuky, tak ten už to tak jednoduché nemá.
A co dalšího se v rozhovoru dočtete?
O smyslu a důvodu studovat více škol:
"Důvod byl jednoduchý – ve studiu jsem cítil seberealizaci a taky si myslím, že mi to docela šlo. Pokud vnímáme studium pouze v rovině přípravy na budoucí povolání, tak podle mě rozhodně nemá smysl studovat více než jednu školu po maturitě. Pokud člověk vnímá studium jako součást celoživotního osobního rozvoje a možnost získání určitého rozhledu, potom to smysl může mít."
O ´zlých jazycích´:
"Zlí jazykové mě popravdě příliš nevzrušují. Ono je vždycky fajn hodnotit něco nebo někoho, s čím mám osobní zkušenost. Jeden z mých životních poznatků, který mám nejméně stokrát potvrzený, je ten, že lidé, kteří sami něco umí a mohou být inspirací i pro ostatní, tak dokáží ocenit i druhého. Ti mě určitě zajímají nesrovnatelně více než ti, kteří umí jenom vše negovat a zpochybňovat."
O financování studia:
"Celkově to spočítané nemám, ale některé školy byly soukromé, takže jenom roční školné je samozřejmě v řádu desetitisíců a studium na veřejných školách také není tak úplně ´zadarmo´, ač se to tak někomu může zdát, když se neplatí školné. Vše jsem si financoval z vlastních zdrojů. Jak už jsem zmínil výše, již od střední školy jsem si vydělával, takže určitě podstatnou část nákladů na studium pokryly vydělané peníze a částečně také stipendia za dobré studijní výsledky."
—————
